Inkorporace subjektů Krymského poloostrova do Ruské federace (RF) a vypuknutí vojenského konfliktu na východě Ukrajiny vneslo do „západního společenství“ [1] pocit strachu z politiky uskutečňované Kremlem. Rusko bylo obviněno z anexe Krymu, z vojenské podpory „proruských separatistů“, stejně tak jako z vysílání svých vojáků do oblasti samotných bojů. RF začala být vyobrazována jako aktér porušující základní stavební kámen celého mezinárodního systému – státní suverenitu. Největší stát na světě začal být prezentován jako existenční hrozba pro západní svět.
Cílem této práce je poukázat na proces antagonizace Ruska v západním společenství mající významný dopad na celkovou mezinárodní situaci. V důsledku nepřiměřené sekuritizace RF (viz níže) se totiž vztahy Kremlu a jeho západních kolegů dostaly do bodu, kdy je veškeré jednání ovlivňováno prostou logikou akce a reakce, která ze své podstaty nevyhnutelně vede k patové situaci. Ačkoliv současné napětí nepředstavuje neřešitelný problém, nezdá se být příliš pravděpodobné, že by k normalizaci oboustranných vztahů došlo v krátkodobé časové perspektivě.
Sekuritizace
Sekuritizace je pojem, který do širšího povědomí zavedla tzv. Kodaňská škola, mezi jejíž přední představitele můžeme zařadit například B. Buzana, J. de Wilda či O. Wævera. Jedná se o dynamický proces, kdy je konkrétní téma prezentováno jako existenční hrozba pro referenční objekt, tj. entitu, jejíž existence je ohrožena a která si může legitimně nárokovat právo na přežití. Může se například jednat o stát, který usiluje o zachování své suverenity či národ, který usiluje o zachování vlastní identity. Avšak výše zmínění teoretici zdůrazňují, že za referenční objekt lze označit prakticky cokoliv, ať už životní prostředí nebo státní ideologii [2].
Sekuritizace však představuje intersubjektivní proces a nejedná se nutně o objektivní odraz bezpečnostní situace [3]. Nepřiměřená sekuritizace [4] pak vytváří ve společnosti neadekvátní a paranoidní pocit strachu [5]. Důležitou roli v celém procesu hrají aktéři sekuritizace, kteří poukazují na existenční hrozbu pro konkrétní referenční objekt. Tito aktéři, kterými jsou často nejvyšší političtí představitelé, jsou hlavními hybateli sekuritizačního procesu [6]. Neméně důležitým momentem je však všeobecná akceptace existence konkrétní hrozby ze strany široké veřejnosti. Existenční hrozba musí být argumentačně obhájena a musí být natolik všeobecně přijímána, aby na jejím základě bylo možné legitimizovat mimořádná opatření a ospravedlňovat konání vybočující ze standartních mantinelů politických procedur [7].
Pokud bychom se měli posunout od teoretické roviny k té praktické, lze si povšimnout, že zejména po roce 2013 Rusko začalo být prezentováno jako existenční hrozba pro referenční objekty, jimiž jsou západní státy, přičemž hrozby jsou dvojího typu – vojenské a politické. Jedná se o strach z přímé vojenské intervence nebo z narušení územní integrity jednotlivých států podporou separatistických idejí (tento problém se týká především zemí, na jejichž území žije početná ruskojazyčná menšina) [8]. Přijetí těchto hrozeb za objektivní realitu ze strany veřejnosti poskytlo prostor pro mimořádná opatření, která měla za následek výrazné paralyzování vztahů mezi západními státy a Kremlem. Nepřiměřená sekuritizace ze strany Západu způsobila, že se Západ a Východ opět ocitly na pokraji nové studené války, o které se často zmiňuje americký akademik S. Cohen [9].
Sekuritizace v praxi
V průběhu eskalace konfliktu na východě Ukrajiny a v důsledku začlenění Krymu a Sevastopolu do RF se ze strany nejvyšších západních představitelů začaly ozývat názory, že ruská zahraniční politika představuje hlavní hrozbu pro západní země. Rumunský ministr zahraničních věcí T. Corlăţeanve svém interview zdůraznil, že „ruská hrozba je realitou“, přičemž poukázal na možnost přímé ruské intervence do zemí, jako jsou Ukrajina, Gruzie a Moldavsko [10]. Litevská hlava státu D. Grybauskaite varovala před snahou Kremlu „překreslit“ hranice Evropy, přičemž zdůraznila, že Ukrajina se stala pouze první obětí. Nicméně následovat budou i další – Pobaltí, Moldavsko a Polsko [11]. D. Cameron na druhou stranu zdůraznil, že „Rusko porušilo veškerá pravidla hry protiprávní anexí Krymu a destabilizací Ukrajiny“ [12]. Prezident T. Ilves rovněž poukázal na obavy z možného útoku Ruska na Estonsko, přičemž neopomenul zdůraznit nedostatečnou schopnost aliančních sil zasáhnout včas proti agresorovi.[13] B. Obama během svého projevu na Valném shromáždění OSN poukázal na tři klíčové mezinárodní hrozby – terorismus na Blízkém východě, epidemii Eboly a ruskou agresi na východě Ukrajiny [14]. Britský ministr obrany M. Fallon se dokonce neostýchal přirovnat ruskou hrozbu ke hrozbě pramenící ze strany samozvaného Islámského státu [15]. Na summitu NATO ve Walesu členské státy přijaly závěrečnou deklaraci, v níž odsoudily ruskou intervenci a agresi, přičemž Aliance zdůraznila, že ruské porušení mezinárodního práva představuje hlavní současnou bezpečnostní výzvu [16]. Ministři zahraničních věcí Rady EU v březnu 2014 rovněž rezolutně odsoudili veškeré agresivní kroky Ruska narušující teritoriální celistvost Ukrajiny [17].
Antagonizace Ruska však nepřicházela pouze ze strany nejvyšších politických představitelů. Finančník G. Soros například označil Rusko za přímou existenční hrozbu pro Evropu [18], litevský arcibiskup G. Grusas varoval před možnou ruskou agresí proti pobaltským zemím,[19] bývalá ministryně zahraničních věcí Polska A. Fortyga pak vyzvala západní země oficiálně přiznat Rusku status agresora [20]. Na druhé straně český akademik M. Romancov poukázal na možnou paralelu mezi anexí Krymu a připojením Sudet nacistickým Německem či připojením Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu [21]. Podobně reagovalo i občanské sdružení „Dekomunizace“, které vyvěsilo na liberecké radnici velký plakát Putina s „hitlerovským knírkem“ a „nacistickou svastikou“ [22], přičemž stejný plakát se později objevil například i na Svatojakubském kostele v západočeském Sokolově [23].
V žádném případě však nelze tvrdit, že všichni západní političtí představitelé či odborníci zaujali stejné stanovisko. Můžeme například zmínit M. Zemana, který v září minulého roku označil konflikt na Ukrajině za občanskou válku, nikoliv za rusko-ukrajinský konflikt [24], premiéra R. Fica, který je obecně známý svým vstřícným postojem k Moskvě či politologa O. Krejčího, který ve svém interview poukázal na krátkozrakost „západní politiky“, co se týká Ruska [25].
Navzdory této skutečnosti však lze podotknout, že po vypuknutí ukrajinské krize se na Západě podařilo vytvořit obraz RF jako agresivní země porušující základní principy mezinárodního práva a představující hrozbu pro členské státy EU, NATO a jejich hlavní spojence. Rusko se stalo příkladem „revizionistické mocnosti“ [26], která je nespokojená s „mezinárodním řádem“, který byl nastolený po konci studené války. Stejně jako kdysi Hitlerovo Německo, tak i nynější Putinovo Rusko pociťuje hořkost a touží po změně, přičemž jsou často a zcela mimo kontext citována slova ruského prezidenta ohledně tragédie rozpadu SSSR [27].
T. Ash v únoru tohoto roku napsal: „stejně jako Miloševič, je Putin připravený využít veškerých dostupných prostředků bez jakýchkoliv omezení“ [28]. Americký politik a bezpečnostní expert M. Rogers pak dodal, že v důsledku ruského chování na mezinárodní scéně došlo ke zvýšení jaderné hrozby [29]. Rovněž se začalo hojně poukazovat na problematiku ruskojazyčné menšiny v některých evropských zemích [30], která může sloužit jako zbraň Kremlu k rozdmýchávání vnitřních nepokojů [31].
K dokreslení celkového obrazu RF jako agresivní a nebezpečné mocnosti byl opětovně kladen silný důraz na zhoršení lidskoprávní situace uvnitř této země [32], jak to bylo kupříkladu zdůrazněno v oficiální zprávě britské vlády mající naprosto výmluvný název „Russia – state of concern“ [33]. V poslední řadě se začalo intenzivně poukazovat na nebezpečí plynoucí z ruské dezinformační mediální kampaně, respektive státní propagandy, která představuje tolik typický rys nedemokratických společností.
První sekuritizační krok, tj. vytvoření z Ruska existenční hrozby, byl ze strany politických představitelů, neziskových organizací či nejrůznějších odborníků a vlivných osob úspěšně učiněn.
Přijetí hrozby
Zachytit přijetí „ruské hrozby“ ze strany obyvatel představuje značně problematickou úlohu. Odkazování na osobní zkušenosti by vnášelo do celé práce nežádoucí subjektivní pohled. V případě statistických údajů na druhou stranu narážíme na slova M. Twaina, který kdysi podotknul, že existuje „lež, hnusná lež a statistika“. Navzdory těmto slovům však můžeme předpokládat, že pro účel této práce právě výsledky veřejného míněné představují relevantní a ucelený informační zdroj, díky němuž lze vhodně a jednoduše vyobrazit obecnou náladu ve společnosti.
Pew Research Center nabízí zajímavý pohled na změnu vnímání Ruska v 8 zemích – Polsku, Španělsku, Itálii, Německu, USA, Kanadě, Francii a Velké Británii. V současné době kupříkladu pouhých 15 % obyvatel Polska nahlíží pozitivně na Rusko, zatímco v roce 2010 vstřícný úhel pohledu mělo 45 % Poláků. Rovněž v roce 2010 11 % občanů pociťovalo nelibost vůči Rusku, zatímco v současné době se číslo pohybuje okolo 40 %. Ve Spojeném království lze pozorovat podobný trend. V roce 2011 pozitivní vnímání Ruska převažovalo u 50 % obyvatel, zatímco v roce 2015 se číslo dostalo k hranici 18 %. Zajímavým se rovněž jeví fakt, že zatímco v roce 2011 Rusko bylo silně neoblíbeno u 7 % obyvatel, v současné době se již jedná o 28 % občanů VB. V USA Rusko pozitivně vnímalo 49 % obyvatel v roce 2010 a 2011. V současné době se nicméně číslo pohybuje okolo 22 %. Podobný klesající trend lze rovněž zaznamenat v případě Kanady (52 % v roce 2007 a 26 % v roce 2015). V německé společnosti lze též pozorovat pokles popularity Ruska (50 % v roce 2010, 27 % v roce 2015). Avšak je nutné dodat, že oproti roku 2014 můžeme v současné době zaznamenat mírný nárůst oblíbenosti RF v německé společnosti. Podobnou tendenci lze vysledovat i v následujících zemích – Španělsku, Francii a Itálii [34]. Nicméně celkově negativní vnímání Ruska v evropských zemích vzrostlo z 54 % v roce 2013 na téměř 75 % v roce 2014 [35]. Ve Spojených státech amerických došlo k nárůstu antipatie vůči RF ze 43 % v roce 2013 na 72 % během následujícího roku [36].
Za hlavní hrozbu pak Rusko považuje 70 % Poláků, 51 % Francouzů, 59 % Američanů, 53 % Britů, 49 % Španělů, 44 % Italů, 44 % Kanaďanů a 38 % Němců. Za méně významnou hrozbu Rusko považuje 19 % Poláků, 36 % Britů, 40 % Francouzů, 38 % Španělů, 34 % Italů, 48 % Němců, 33 % Američanů a 42 % Kanaďanů. Pouze 4 % Poláků, 7 % Britů, 8 % Francouzů, 10 % Španělů, 15 % Italů, 13 % Němců, 4 % Američanů a 8 % Kanaďanů odmítá obecně přirovnávat Rusko k jakékoliv hrozbě [37]. Na konci roku 2014 pak více než 28 % Čechů, tedy více než čtvrtina dotázaných, vnímalo Rusko jako reálnou a hlavní hrozbu [38]. Gallupův ústav se pak zabýval otázkou hlavního amerického nepřítele, přičemž Rusko zaujalo první příčku (18 %), což znamená, že největší země na světě předběhla tradiční nepřátelské země či rivaly jako jsou Severní Korea (15 %), Írán (9 %), Sýrie (4 %) nebo Čína (12 %) [39].
Po vypuknutí ukrajinské krize došlo rovněž k zajímavým názorovým změnám ve skandinávských zemích. Třetina švédských občanů se například vyjádřila v roce 2014 pro vstup do NATO, která by představovala vojenskou záruku před vnější agresí. Jedná se vcelku o významný posun od tradičně negativního vnímání otázky členství ve vojenském bloku, které obecně převažuje v této severské zemi [40]. Podobnou situaci lze pozorovat rovněž v sousedním Finsku, kde v průběhu necelých dvou měsíců od inkorporace Krymského poloostrova došlo k nebývalému nárůstu počtu obyvatel, kteří se vyjádřili pro vstup země do Aliance [41] (z 18 % na 34 %) [42].
V neposlední řadě nelze zapomínat na fakt, že v mnohých zemích začalo docházet ke zvyšování popularity dobrovolného paramilitarismu. Obyvatelé Finska, Estonska, Litvy či Polska začali daleko aktivněji vstupovat do vojenských sborů, které by v případě války měly být schopny vzdorovat nepříteli [43].
Náladu ve společnosti můžeme vykreslit i narůstajícím počtem protestů, které se konaly před ruskými ambasádami v různých částech světa, ať už to bylo v České republice [44], Polsku[45] či Spojených státech amerických [46], během nichž opět nechyběla přirovnání Ruska k nacistickému Německu či socialistickému SSSR, respektive Putina k Hitlerovi či Stalinovi. Nebývalý zájem ve společnosti rovněž vzbuzoval např. průjezd „Nočních vlků“ během sedmdesátého výročí vítězství nad nacismem, přičemž byla dokonce podepsána petice požadující zákaz vstupu motorkářů na území EU [47].
Ačkoliv platí, že „práh strachu“ [48] z ruské agrese se v jednotlivých zemích liší, lze konstatovat, že občané Evropy a Severní Ameriky přijali tezi o nebezpečí přicházející z Východu, čímž poskytli prostor pro přijetí mimořádných opatření.
Mimořádná opatření
Sankce se staly hlavní zbraní EU, USA a jejich spojenců ve snaze „zastavit“ Rusko. Ačkoliv mnozí političtí představitelé uznávali, že sankce budou mít negativní dopad na samotnou západní ekonomiku, touha po „potrestání“ Kremlu byla mnohem silnější. D. Cameron v březnu minulého roku například potvrdil, že sankce se mohou negativně odrazit na obranném a energetickém průmyslu [49]. Německý ministr hospodářství a energetiky S. Gabriel na druhou stranu zdůraznil, že sankce jsou nezbytné, navzdory skutečnosti, že tato mimořádná opatření mohou poškodit samotnou německou ekonomiku [50].
Sankce EU byly od počátku rozděleny do třech etap. Ta první se týkala přerušení vyjednávání ohledně bezvízového režimu a nové Dohody o partnerství a spolupráci. Rovněž v rámci první etapy došlo ke zrušení plánovaného summitu Rusko – EU. Druhá vlna sankcí směřovala proti fyzickým a právnickým osobám [51]. V létě minulého roku následně byly přijaty sektorové sankce. Jedná se o omezení týkající se dovozu a vývozu zbraní, zboží a technologií dvojího užití, dovozu technologií určených pro ropné odvětví a omezení vztahující se na kapitálové trhy [52].
Sankce byly přijaty rovněž USA, Kanadou, Austrálií, Švýcarskem, Novým Zélandem, Japonskem, ale například i Albánií, Černou Horou či Islandem [53]. Spojené státy kupříkladu omezily spolupráci s Ruskem v kosmické a energetické oblasti. Rovněž došlo k přerušení kooperace v boji proti pašování narkotik. Americké sankce se též dotkly ruských bank, vojenských koncernů a jiných významných podniků (např. Transněfť, Strojtransgaz) [54].
Rovněž některé mezinárodní instituce přerušily spolupráci s Ruskem. V dubnu minulého roku se Severoatlantická aliance rozhodla pozastavit veškerou praktickou civilní a vojenskou spolupráci [55]. Rusko bylo rovněž vyloučeno z G8, tj. ze skupiny ekonomicky nejvyspělejších států světa. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v březnu minulého roku pozastavilo s Moskvou vyjednávání o možném přistoupení k této organizaci [56]. V poslední řadě členové Parlamentního shromáždění Rady Evropy v minulém roce zbavili Rusko hlasovacího práva [57]. V důsledku odmítnutí vydat vízum mluvčímu Státní dumy S. Naryškinovi a jeho kolegům, se Rusko neúčastnilo Parlamentního shromáždění OBSE, které se konalo v Helsinkách v létě tohoto roku [58]. Kromě toho se objevil i podstatně radikálnější návrh, jenž spočíval v omezení ruského práva veta v Radě bezpečnosti OSN, který předložil polský prezident B. Komorowski [59].
Razantní přesunutí finančních zdrojů do obranné sféry může být dalším příkladem speciálních opatření vyvolaných vzniklou situací. V některých zemích vskutku začalo docházet k navýšení obranných výdajů, přičemž renomovaný Stockholmský institut (SIPRI) tento fakt dává do souvislosti s ukrajinskou krizí a strachem z možné intervence Ruska. SIPRI nabízí výčet jedenácti evropských zemí, které plánují navýšení výdajů během roku 2015. Jedná se o Belgii (+ 5, 9 %), Českou republiku (+ 3, 7 %), Řecko (+ 2, 7 %), Norsko (+ 5, 6 %), Rumunsko (+ 4, 9 %), Slovensko (+ 7 %), Švédsko (+ 5, 3 %). Nejzjevnější nárůst obranných výdajů lze pozorovat u Estonska (+ 7, 3 %), Lotyšska (+ 15 %), Polska (+ 20 %) a zejména pak Litvy (+ 50 %) [60].
Ačkoliv v případě Spojených států můžeme během posledních let pozorovat převážně klesající tendenci vojenských výdajů, je nutné konstatovat, že obranný rozpočet této země nadále výrazně přesahuje obranné rozpočty ostatních aktérů – Ruska, Číny či Saudské Arábie. Kromě toho musíme dodat, že v reakci na „východní krizi” prezident B. Obama představil tzv. Iniciativu ujištění Evropy [61], na jejímž základě byly vyčleněny dodatečné finanční prostředky ve výši jedné miliardy amerických dolarů [62]. U skandinávských zemí je pak možné pozorovat tendenci posilování regionální kooperace v obranné sféře [63]. Navzdory výše uvedeným faktům je však nutné mít na paměti, že v mnohých evropských zemích bude v průběhu roku 2015 docházet spíše k poklesu vojenských výdajů. Jako příklad lze uvést Francii, Velkou Británii, Německo, Bulharsko, Dánsko, Itálii či Portugalsko [64].
Výsledek sekuritizace
Nepřiměřená sekuritizace Ruska ze strany Západu, kdy v průběhu více než jednoho roku stále chybí relevantní důkazy o přítomnosti regulérních ruských ozbrojených sil na Ukrajině či o úmyslech RF zaútočit na pobaltský region nebo jiné členy EU a NATO, má dalekosáhlé neblahé dopady na celý mezinárodní systém.
Vytváření existenční hrozby z RF způsobilo logické ochlazení, respektive přetrhání vazeb mezi touto zemí a Západem. Od roku 2014 můžeme mezi Kremlem a západními státy pozorovat konflikt, který zatím nese nevojenský charakter, avšak se již nachází ve fázi eskalace, pokud na celou záležitost nahlédneme prizmatem konfliktního cyklu. Rusko na uvalené sankce nereagovalo pouhými pasivními politickými prohlášeními, nýbrž přistoupilo k odvetným opatřením, čímž se celá situace dostala do začarovaného kruhu řízeného logikou akce a reakce, tolik připomínající období bipolární konfrontace.
Novodobý konflikt „Rusko vs. Západ“ výrazně ovlivňuje celou mezinárodní situaci. Stačí si vzpomenout na slova viceprezidenta J. Bidena z roku 2013, který zdůraznil, že USA a Rusko jsou jedinými státy, ke kterým se obrací účastníci konfliktu nikoliv proto, že jsou ostatní aktéři méně významní, nýbrž proto, že Washington a Moskva jsou vnímány jako centra, která jsou v případě existujícího konsensu schopny přijít s řešením konkrétní krize [65]. Ačkoliv nalezení konsensu bylo vždy problematickým bodem v bilaterálních vztazích USA a RF, v současné době se dosažení tohoto kýženého cíle zdá být daleko složitějším než kdykoli předtím. Stejný problém se vztahuje i na vztahy Ruska a Evropské unie, jejíž politický vliv na mezinárodní dění neustále roste a nabírá na důležitosti.
Bývalý představitel Ruska při NATO D. Rogozin kdysi podotknul, že hlavní problém křehké spolupráce mezi Moskvou a Severoatlantickou aliancí spočívá ve stále nenalezené vzájemné politické důvěře [66], přičemž tato myšlenka je do jisté míry aplikovatelná na celkové vztahy mezi Ruskem a západními státy. Jejich vztahy se od konce studené války nedokázaly plně transformovat v přátelskou kooperaci, která by byla oproštěna od zásadnějších vzájemných rozepří. Budování politické důvěry s přihlédnutím k současné situaci bude představovat klíčový problém, který se možná ukáže být naprosto neřešitelným z hlediska blízké či střednědobé časové perspektivy.
Mezinárodní instituce, které mají mimo jiné sloužit jako „fóra, kde se odehrává vyjednávání, jsou nalézány kompromisy a hledána řešení“ [67] nemohou tuto roli náležitě plnit kvůli ostrakizaci Ruska a stávají se pouze platformami, kde jsou kritizovány jednotlivé politické kroky RF.
Společný postup nejvlivnějších světových aktérů proti mezinárodním hrozbám, ať už se jedná o boj proti terorismu, pašování drog či pirátství, je ochromen v důsledku opětovného konfliktu mezi Ruskem a Západem. Nesmíme zapomínat, že přes veškeré rozepře, které byly přítomny například ve vztazích NATO a RF, jejich kooperace v oblasti potlačování teroristické činnosti přinášela řadu pozitivních výsledků, přičemž jako příklad můžeme zmínit vývoj systému pasivní detekce výbušnin a sebevražedných atentátníků [68], který je schopný lokalizovat výbušná zařízení v místech, kde se koncentruje velký počet lidí (např. metro, sportovní akce atd.) [69].
Démonizací Ruské federace se však nejenom přichází o možnost efektivně řešit globální a regionální problémy nejrůznějšího rázu, rovněž se vytváří nebezpečný prostor pro vojenský konflikt mezi západními mocnostmi a největší zemí na světě [70].
Cílem tohoto textu není představit Rusko v dobrém světle a přikročit k hodnocení této země na základě binární logiky dobrý – špatný či mírumilovný – agresivní. Hlavním záměrem je upozornit na nebezpečí plynoucí z neadekvátní sekuritizace, díky níž se vztahy konkrétních aktérů dostávají do pasti, kde veškeré chování začíná být řízeno a ovlivňováno logikou akce a reakce, přičemž únik z tohoto bezpečnostního dilematu může být nejenom náročný a zdlouhavý, ale i nebezpečný (riziko vojenského konfliktu). Ačkoliv otázka bezpečnosti vždy inherentně obsahuje subjektivní prvek, je nesmírně důležité usilovat o co nejobjektivnější zhodnocení celé situace a nepropadat předsudkům, paranoie a hysterii.
Řešením současného stavu je v první řadě odstranění pomyslného štítku označujícího Rusko za významnou, respektive existenční hrozbu pro západní svět. Je tedy nesmírně důležité přistoupit k tzv. desekuritizaci, kdy konkrétní téma bude vyvázáno z řetězce hrozba –protireakce a vrátí se do sféry standartních veřejných diskusí [71]. Druhým krokem je nalezení oblastí společného zájmu, přičemž mezinárodní terorismus se v současné době jeví jako nejvhodnější příklad. Ještě v roce 1999 V. Putin podotknul, že mezinárodní terorismus představuje společného nepřítele, jemuž čelí jak Rusko, tak Západ, respektive celé mezinárodní společenství [72]. Ačkoliv terorismus jako specifickou taktiku boje nelze porazit či zcela vymýtit, lze omezit bojeschopnost a celkovou působnost nestátních organizací používajících teroristické metody, přičemž součinnost mezi Ruskem a západními mocnostmi je naprosto klíčovým aspektem, pokud „válka proti terorismu“ má být skutečně efektivní. V poslední řadě je potřeba přistoupit k obnovování předchozích vazeb a k budování vzájemné důvěry, přičemž trpělivost všech zainteresovaných aktérů bude hrát nesmírně důležitou roli.
Na rozdíl od mytologické legendy o Sisyfovi kooperace Ruska a Západu není předem odsouzena k věčnému neúspěchu. Současný svět čelí mnohým výzvám, ať už bezpečnostním, environmentálním či sociálním, které nelze účinně řešit bez úzké kooperace mezi Bruselem, Moskvou, Washingtonem a dalšími mocenskými centry. Ačkoliv následující myšlenka pravděpodobně vyzní příliš idealisticky, tak nezbývá než věřit, že touha postavit se společným hrozbám bude představovat východisko ze současného začarovaného kruhu.
Poznámky
[1] Západ je v tomto textu spojován především s členskými státy NATO a EU. Do západního společenství bychom beze sporu rovněž mohli zařadit hlavní spojence členských států výše zmíněných organizací. Kupříkladu se může jednat o Austrálii či Nový Zéland. Naopak pro účely této práce např. Turecko (člen Aliance od roku 1952) není do západního společenství zahrnuto kvůli své kulturní a politické odlišnosti.
[2] BUZAN, B. – WILD, J. – WÆVER, O.: Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií 2005, s. 34–39.
[3] BUZAN, B. – WILD, J. – WÆVER, O.: Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií 2005, s. 41.
[4] BUZAN, B. – WILD, J. – WÆVER, O.: Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií 2005, s. 53.
[5] Vhodným příkladem může být diskuse ohledně možnosti ruského jaderného útoku na pobaltské země.
[6] BUZAN, B. – WILD, J. – WÆVER, O.: Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií 2005, s. 48.
[7] BUZAN, B. – WILD, J. – WÆVER, O.: Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií 2005, s. 34–36.
[8] BUZAN, B. – WILD, J. – WÆVER, O.: Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií 2005, s. 175.
[9] COHEN, S.: The New Cold War escalates toward Hot War. In: The Nation, 25. 05. 2015.
URL: http://www.thenation.com/article/stephen-cohen-the-new-cold-war-escalates-toward-hot-war/
[10] CORLĂŢEAN, T.: The Russian threat is reality. In: The Washington Post, 30. 04. 2014.
[11] EASTON, A.: Poland and Baltic feel heat from Crimea. In: BBC, 12. 03. 2014.
URL: http://www.bbc.com/news/world-europe-26526053
[12] HOPE, Ch. – PARFITT, T.: NATO must deploy weapons in Eastern Europe to combat Russian threat, says David Cameron. In: The Telegraph, 01. 08. 2014.
[13] BLAIR, D.: Sitting near a nuclear tripwire, Estonia’s president urges NATO to send troops to defend his country. In: The Telegraph, 11. 04. 2015.
[14] OBAMA, B.: Full text of President Obama’s 2014 address to the United Nation General Assembly. In: The Washington Post, 24. 09. 2014.
[15] MILNE, S.: The demonization of Russia risks paving the way for war. In: The Guardian, 04. 03. 2015.
URL: http://www.theguardian.com/commentisfree/2015/mar/04/demonisation-russia-risks-paving-way-for-war
[16]Wales Summit Declaration. In: NATO, 05. 09. 2014.
URL: http://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_112964.htm
[17] Council conclusion on Ukraine. In: Council of the European Union, 03. 03. 2014
URL: https://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/EN/foraff/141291.pdf
[18] BORGER, J.: George Soros: Russia poses existential threat to Europe. In: The Guardian, 23. 10. 2014.
URL: http://www.theguardian.com/world/2014/oct/23/george-soros-russia-threat-europe-vladimir-putin
[19] Lithuanian archbishop fears Russia attack on Baltic states. In: Catholic Herald, 16. 12. 2014. URL: http://www.catholicherald.co.uk/news/2014/12/16/lithuanian-archbishop-fears-russian-will-attack-baltic-states/
[20] SINGH, R.: EU and US split over response to Russia-Ukraine crisis. In: The Parliament Magazine, 20. 02. 2015. URL: https://www.theparliamentmagazine.eu/articles/news/eu-and-us-split-over-response-russia-ukraine-crisis
[21] Srovnání Krymu a Sudet jako politická metafora sedí, říká Romancov. In: Česká televize, 04. 04. 2014.
[22] Dekomunizace odmítá Putinův anšlus Krymu a jeho postup na západ. In: Dekomunizace, 11. 03. 2014.
URL: http://www.dekomunizace.cz/zpravy
[23] Liberecký „diktátor Putin“ visí na kostele v Sokolově. In: Česká televize, 01. 05. 2014.
URL: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1036018-liberecky-diktator-putin-visi-na-kostele-v-sokolove
[24] WIRNITZER, J.: Žádná invaze, zbytečné sankce, tvrdil Zeman. Ve Walesu mluvil jinak. In: iDNES, 05. 09. 2014. URL: http://zpravy.idnes.cz/zeman-o-rusech-na-ukrajine-09h-/domaci.aspx?c=A140905_114819_domaci_jw
[25] KREJČÍ, O.: Jak důležitá je pravda o Ukrajině. In: První zprávy, 15. 06. 2015.
URL: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/oskar-krejci-jak-dulezita-je-pravda-o-ukrajine/
[26] KARÁSEK, T.: NATO and Russia after Crimea: From failed socialization to renewed containment. In: AMO Policy Paper, 2014, č. 1, s. 2.
[27] Путин: развал советского союза это трагедия 20 века! Мировые новости! 05. 02. 2015.
URL: https://www.youtube.com/watch?v=WFSSvw-R5os
[28] ASH, T.: Putin must be stopped. And sometimes only guns can stop guns. In: The Guardian, 01. 02. 2015.
[29] GERTZ, B.: Russian nuclear threat grows. In: The Washington Times, 08. 07. 2015.
URL: http://www.washingtontimes.com/news/2015/jul/8/inside-the-ring-russian-nuclear-threat-grows/
[30] Především se to týká pobaltských zemí (Lotyšsko, Litva, Estonsko).
[31] Pobaltské státy požádaly kvůli Rusku o stálou přítomnost vojáků NATO. In: iDNES, 14. 05. 2015.
[32] Přednáška Timothy Snydera – video a shrnutí. In: Člověk v tísni.
URL: http://www.clovekvtisni.cz/cs/clanky/prednaska-timothy-snydera-video-a-shrnuti
[33] Corporate report: Russia – Country of Concern. In: Foreign & Commonwealth Office, 12. 03. 2015.
URL: https://www.gov.uk/government/publications/russia-country-of-concern–2/russia-country-of-concern
[34] SIMMONS, K. – STOKES, B. – POUSHTER, J.: NATO publics blame Russia for Ukrainian crisis, but reluctant to provide military aid. In: Pew Research Center, 10. 06. 2015.
URL: http://www.pewglobal.org/2015/06/10/1-nato-public-opinion-wary-of-russia-leary-of-action-on-ukraine/
[35] GALEOTTI, M.: The west is too paranoid about Russia’s information war. In: The Guardian, 07. 07. 2015.
URL: http://www.theguardian.com/world/2015/jul/07/russia-propaganda-europe-america
[36] Russia’s global image negative amid crisis in Ukraine. In: Pew Research Center, 09. 07. 2014.
URL: http://www.pewglobal.org/2014/07/09/russias-global-image-negative-amid-crisis-in-ukraine/
[37] SIMMONS, K. – STOKES, B. – POUSHTER, J.: NATO publics blame Russia for Ukrainian crisis, but reluctant to provide military aid. In: Pew Research Center, 10. 06. 2015.
URL: http://www.pewglobal.org/2015/06/10/1-nato-public-opinion-wary-of-russia-leary-of-action-on-ukraine/
[38] TUČEK, M.: Bezpečnostní rizika pro Českou republiku podle veřejnosti – listopad 2014. In: Sociologický ústav AV ČR, 03. 12. 2014.
URL: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7310/f3/ov141203.pdf
[39] RADUŠEV, M.: Veřejné mínění USA: Rusko je největší nepřítel. In: Literární Noviny, 17. 02. 2015.
URL: http://literarky.cz/politika/svet/19303-veejne-minni-usa-rusko-je-nejvti-nepitel
[40] WILLIAMS, C.: Sweden rethinking neutrality amid fear of Russian aggression. In: Los Angeles Times, 02. 09. 2015. URL: http://www.latimes.com/world/europe/la-fg-sweden-russia-nato-neutrality-20150902-story.html
[41] Je důležité nicméně zmínit, že v únoru 2015 došlo opětovně k poklesu na úroveň 27 %.
[42] KORJA, M.: The alleged return of the bear: framing Russian threat and NATO discourse in Finland. In: Jasper Ginn, 23. 08. 2015. URL: http://jasperginn.nl/?p=425
[43] SMITH, O.: Poland civilians take up arms as Russia threat is branded country’s ‘greatest crises. In: Express, 02. 06. 2015. URL: http://www.express.co.uk/news/world/581653/Poland-s-greatest-crisis-Russia-threat-sparks-surge-civilians-arms
[44] U ruské ambasády protestují aktivisté. Vyvěsili ukrajinskou vlajku a přivázali se k plotu. In: Novinky, 25. 02. 2015. URL: http://www.novinky.cz/domaci/362645-u-ruske-ambasady-protestuji-aktiviste-vyvesili-ukrajinskou-vlajku-a-privazali-se-k-plotu.html
[45] GRODSKY, B.: Poles jittery over Russia’s expansion. In: Aljazeera America, 21. 03. 2014.
URL: http://america.aljazeera.com/opinions/2014/3/poles-jittery-overrussiasexpansion.html
[46] GREER, S.: Putin out! Protesters from former Soviet blocs demand Russia withdraw from Ukraine. In: Daily Caller, 02. 03. 2014. URL: http://dailycaller.com/2014/03/02/putin-out-protesters-in-washington-demand-russia-withdraw-from-ukraine/
[47] Češi proti Putinovým Nočním vlkům (otevřený dopis vládě ČR)- In: petice24.com.
URL: http://www.petice24.com/signatures/proti_putinovym_vlkum/
[48] Vnímání hrozby ruské agrese se například bude lišit mezi občany Španělska či Portugalska a občany pobaltských zemí či Polska, ať už z historických nebo geografických důvodů.
[49] HOLEHOUSE, M.: Ukraine crisis: I’m prepared to hit City to punish Putin, says David Cameron. In: The Telegraph, 10. 03. 2014.
[50] KIRSCHBAUM, E.: Russia sanctions will hurt German economy but needed – Vice Chancellor. In: Reuters, 03. 08. 2014.
URL: http://uk.reuters.com/article/2014/08/03/uk-ukraine-crisis-germany-economy-idUKKBN0G30CL20140803
[51] V současné době se zmrazení aktiv či zákaz vydávání víz vztahuje na 151 osob a 37 entit. Na seznamu však jsou entity a osoby, které pochází nejenom z Ruské federace, ale i z Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky.
[52] EU schválila strukturu ekonomických sankcí proti Ruské federaci. In: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, 01. 08. 2014. URL: http://www.mpo.cz/dokument151892.html
[53] Albania, sanctions against Russia. In: Independent Balkan News Agency, 21. 03. 2014.
URL: http://www.balkaneu.com/albania-sanctions-russia/
[54] Все санкции Запада против России. In: TASS, 31. 07. 2015.
URL: http://tass.ru/mezhdunarodnaya-panorama/1055587?page=2
[55] NATO’s relations with Russia. In: NATO, 15. 10. 2015.
URL: http://www.nato.int/cps/en/natohq/topics_50090.htm?
[56] OECD bojkotuje Rusko. Posílí naopak vztahy s Ukrajinou. In: iDNES, 13. 03. 2014.
[57] MESSINIS, D.: Rada Evropy trestá: Rusko si do konce roku nezahlasuje. In: Česká televize, 10. 04. 2014.
URL: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1039220-rada-evropy-tresta-rusko-si-do-konce-roku-nezahlasuje
[58] GORDON, M.: Russia to boycott meeting of Security Body, Diplomats say. In: The New York Times, 02. 07. 2015. URL: http://www.nytimes.com/2015/07/03/world/europe/osce-boycott-russia.html
[59] LYMAN, R.: Poland says Russian Veto should be limited at U.N. In: The New York Times, 18. 09. 2014.
[60] Military spending in Europe in the wake of the Ukraine crisis. In: SIPRI, 13. 04. 2015.
URL: http://www.sipri.org/media/website-photos/milex-media-backgrounder-2015
[61] Iniciativa například počítá se zvýšenou přítomnosti amerických vojáků na území střední a východní Evropy.
[62] BRZEZINSKI, I.: The European reassurance initiative’s one year anniversary: mixed results. In: Atlantic Council, 03. 06. 2015. URL: http://www.atlanticcouncil.org/blogs/natosource/the-european-reassurance-initiative-s-one-year-anniversary-mixed-results
[63] BORA, K.: Russian threat forces Nordic countries to expand military cooperation. In: International Business Times, 10. 04. 2015.
URL: http://www.ibtimes.com/russian-threat-forces-nordic-countries-expand-military-cooperation-1876917
[64] Military spending in Europe in the wake of the Ukraine crisis. In: SIPRI, 13. 04. 2015.
URL: http://www.sipri.org/media/website-photos/milex-media-backgrounder-2015
[65] LAVROV, S.: Интервью С. Лаврова телеканалу „Россия 1“. 10. 02. 2013.
URL: http://www.youtube.com/watch?v=ZXL3FYBVr8o.
[66] ROGOZIN, D.: Россия точка РУ. Moskva: Eksmo 2009, s. 75.
[67] WAISOVÁ, Š.: Mezinárodní organizace a režimy. Plzeň: Aleš Čeněk 2008, s. 126.
[68] Stand-off Detection of Explosives programme (STANDEX).
[69] Обнаружение террористов-смертни ков – от исследований к реальности. In: NATO, 30. 10. 2013.
URL: http://www.nato.int/cps/en/natohq/news_104536.htm?selectedLocale=ru
[70] MILNE, S.: The demonization of Russia risks paving the way for war. In: The Guardian, 4. 3. 2015.
URL: http://www.theguardian.com/commentisfree/2015/mar/04/demonisation-russia-risks-paving-way-for-war
[71] BUZAN, B. – WILD, J. – WÆVER, O.: Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií 2005, s. 41.
[72] Президент России Владимир Путин призвал мировое сообщество объединить усилия в борьбе с терроризмом. In: 1tv.ru, 12. 09. 2001. URL: https://www.1tv.ru/news/polit/108183
Človek by mal z toho dojem, že ide o dôsledok informačnej vojny posledných minimálne dvoch rokov a že táto mediálna priživovaná rusofóbna hystéria je iba prvým krokom k príprave na vojnu SŠA s NATO verzus Rusko. Predpokladám, že toto konštatovanie nebude až tak špekulatívne alebo dokonca konšpiratívne..
Prečo hneď vojna? Nestačí ti presadenie dohody TTIP, medzinárodných investičných arbitráži, importu GMO potravín, farmaceutík a LNG bridlicového plynu americkými korporáciami do Európy? Rusko sa rozlúči s exportom ropy a zemného plynu do Európy a EÚ so sociálne a environmentálne zodpovedným modelom hospodárstva. Za všetkým treba hľadať profit, všetko ostatné musí ísť v kapitalizme bokom :-/
“Cílem tohoto textu není představit Rusko v dobrém světle a přikročit k hodnocení této země na základě binární logiky dobrý – špatný či mírumilovný – agresivní.”
Napriek týmto slovám sa hodnotenia dopúšťate, pretože označujete postup západu za prehnaný a teda teda nesprávny, zatiaľ čo na adresu reakcie RF nepíšete absolútne nič.
Už samotné slová ako prehnaný, neadekvátny sú veľmi problematické, pretože implikujú, že autor pozná správnu reakciu, akou mali západné mocnosti na anexiu Krymu a konflikt v Ukrajine reagovať. Druhá svetová vojna Európu naučila, že politika appeasmentu sa nemusí vyplatiť, preto aspoň symbolicky – sankciami dáva najavo svoj nesúhlas s krokmi RF.
Oceňujem snahu o objektivitu ale celkovo článok vyznieva ako jednostranná kritika sekuritizácie RF, bez prihliadnutia k motívom západných mocností, ktoré sú odbavené slovíčkom “neadekvátne”
S týmto by som nesúhlasil: “Už samotné slová ako prehnaný, neadekvátny sú veľmi problematické, pretože implikujú, že autor pozná správnu reakciu, akou mali západné mocnosti na anexiu Krymu a konflikt v Ukrajine reagovať”. Pokúsim sa nesprávnosť vášho predpokladu demonštrovať na príklade. To, že zodpovedne vyhlásim, že niekto nemá dostatok materiálnych prostriedkov na prežitie (ak napr. žije v SR a zarába 50 eur mesačne, je nemajetný a nemá iné príjmy), neznamená (“neimplikuje”), že musím poznať povahu a rozsah materiálnych prostriedkov optimálnych k jeho prežitiu. Čierno-biela optika západných predstaviteľov a ich neschopnosť citlivo a racionálne reagovať na rôznorodé podnety súvisiace s Ruskom (vrátane podnetov, ktoré robia žiaducou vzájomnú spoluprácu v oblasti boja proti terorizmu) je zrejmá, podobne, ako je zrejmý pomyselný prípad materiálnych prostriedkov zjavne nedostatočných na prežitie. Predpokladám, že od takéhoto pohľadu na spôsob vnímania Ruska sa odvíja autorovo hodnotenie prístupu Západu, pričom vo svetle tohto hodnotenia autor pomerne presvedčivo interpretuje správanie Západu ako dôsledok neadekvátneho vnímania Ruska. Koncept neadekvátnosti vnímania sa teda ukazuje ako interpretačne plodný vo vzťahu k aktuálnej politike Západu a k vyjadreniam jeho predstaviteľov. Autorovu argumentáciu považujem za korektnú (i keď sa v nej možno skryte vyskytuje prvok zrejmosti, čo môže provokovať viaceré otázky), na rozdiel od vášho argumentačného lapsusu, v rámci ktorého považujete poznanie formy “správnej reakcie” za nutnú podmienku zodpovedného označenia reakcií istého typu za neadekvátne. Okrem toho, skrytý prvok zrejmosti v článku ustupuje do úzadia, keď autor uvádza, že “nepřiměřená sekuritizace Ruska ze strany Západu, kdy v průběhu více než jednoho roku stále chybí relevantní důkazy o přítomnosti regulérních ruských ozbrojených sil na Ukrajině či o úmyslech RF zaútočit na pobaltský region nebo jiné členy EU a NATO, má dalekosáhlé neblahé dopady na celý mezinárodní systém”. Tým ale autor nehodnotí samotnú politiku RF; takéto hodnotenie v rámci jeho myšlienkového postupu vôbec nefiguruje ani nie je podstatné vo vzťahu k riešenej problematike. Na druhej strane je v ňom ale prítomná konfrontácia istých predstáv (presadzovaných a prijímaných na Západe) s realitou a tiež pomenovanie dôsledkov daného stavu. Summa summarum, vaša námietka sa ukazuje ako neopodstatnená.
Príčinu vzniku súčasného stavu sekuritizácie Ruska by bolo potrebné hľadať v prachu kyjevského Námestia Nezávislosti a následných násilných incidentov akým bol Odesský masaker ako aj v kontexte zoznamu Farebných revolúcií https://en.wikipedia.org/wiki/Colour_revolution , resp. úplnejšie https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A6%D0%B2%D0%B5%D1%82%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D1%80%D0%B5%D0%B2%D0%BE%D0%BB%D1%8E%D1%86%D0%B8%D1%8F , z ktorých sa minimálne tieto uskutočnili v priestore bývalého Sovietskeho zväzu – Ružová revolúcia v Gruzínsku, Oranžová revolúcia / Euromajdan na Ukrajine, Tulipánová revolúcia v Kirgizsku, Twitter revolúcia v Moldavsku, Džínsová revolúcia v Bielorusku a Brezová revolúcia v Rusku…
https://m.youtube.com/watch?time_continue=241&v=WNQi-H8BKl4 Treba vidieť ako sa žije na UA protektoráte US a EÚ. Armén versus Gruzín a ukrajinská chudoba mre za pár desiatok eur na mesiac. Tá krajina je pred novou vojnou