,Český politológ David Král je absolventom Právnické fakulty Univerzity Karlovej. Od roku 2000 zastáva funkciu prezidenta Inštitútu pre európsku politiku EUROPEUM, kde zároveň vedie program európskych politík. Počas Konventu o budúcnosti Európy a medzivládnej konferencie v rokoch 2003 – 2004 bol členom poradných skupín vládneho zástupcu v Konvente a predsedu vlády. V Europiu sa zaoberá najmä problematikou reformy EÚ ústavnej zmluvy EÚ, rozširovania EÚ, vonkajších vzťahov EÚ, otázkami spoločnej zahraničnej a bezpečnostnej politiky a politiky slobody, bezpečnosti a spravodlivosti.

Akým spôsobom prebiehala príprava predsedníctva Českej republiky v EÚ? Stali sa jeho priority predmetom domácej politickej diskusie a hľadania širšieho konsenzu?

Příprava předsednictví probíhala pod taktovkou Úřadu vlády zhruba od jara roku 2007. Po obsahové stránce k ní přispívaly všechny rezorty i další státní aktéři, jako například Stálé zastoupení ČR v Bruselu. Díky poměrně silné polarizaci české politické scény v evropských otázkách se priority staly předmětem debaty, ovšem byly zastíněny konfrontací koalice a opozice v důležitějších otázkách (např. radar). Odborná debata probíhala především na úrovni akademické a think-tanků. Poměrně intenzivní ovšem bylo zapojení právě think-tanků do diskuse nad prioritami, Vondrův úřad se v tom směru projevil jako velice otevřený dialogu s občanskou společností.

Myslíte si, že Česká republika je pripravená zvládnuť úlohy, vyplývajúce z tejto funkcie?

Po technické stránce ano. Pokud jde o politickou rovinu, tady je to složitější, a to díky několika faktorům. Především je tady komplikovaná politická situace a nestabilní vláda, která může každou chvíli padnout. Dále je tady problém silně euroskeptického prezidenta a jeho nejasného postoje během předsednictví – to ještě také může zamíchat kartami. Velkou výzvou také bude smýt poněkud skeptický obraz, která o českém předsednictví vytvořila především západoevropská média.

Akým spôsobom bude české predsedníctvo zabezpečené inštitucionálne vzhľadom na to, že popri MZV paralelne existuje aj funkcia podpredsedu vlády pre európsku integráciu? Neexistujú medzi oboma orgánmi kompetenčné a obsahové spory aj vzhľadom na odlišnú stranícku príslušnosť ich predstaviteľov?

V tomhle problém nevidím. Je zcela jasné, že koordinační úlohu sehrává Vondrům útvar na Úřadu vlády, vicepremiér má tedy na starosti „všeobecné záležitosti”. Ministerstvo zahraničí pak má na starosti klasickou agendu druhého pilíře, tj. Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a zahraniční vztahy EU. Odráží to evropský trend, podle kterého má v budoucnu dojít k rozdělení Rady GAERC (všeobecné záležitosti a vnější vztahy) na tyto dvě oblasti.

Akým oblastiam bude Česká republika prikladať najväčší význam? Čo sa môže stať najvýznamnejším českým príspevkom do politiky EÚ počas prvého polroka 2009?

Priority českého předsednictví jsou definovány jako tři „E”: ekonomika, energetika a Evropa ve světě. I ve světle současného sporu o plyn mezi Ruskem a Ukrajinou bych odhadoval, že energetika bude klíčová. Topolánek je upřímně přesvědčen, že rozvíjet společnou energetickou politiku na evropské úrovni má smysl; v tom mu současná krize hraje do karet. Pokud se podaří dojednat konkrétní závazky na dodávky plynu ze střední Asie a oblasti Kaspiku na transkaspickém summitu, byl by to velký úspěch. Ale můžou tady být další viditelné příspěvky, například pokud se podaří přesvědčit novou americkou administrativu, aby se zapojila do post-kjótského režimu boje proti změnám klimatu, který má být dohodnut v prosinci 2009 v Kodani.

Názvom programu českého predsedníctva v EÚ je Európa bez bariér. Týka sa to viac vnútorných bariér alebo má ČR ambície aj zmierniť vonkajšie bariéry, napr. v otázke vízovej a imigračnej politiky?

Obou těchto oblastí. Česká vláda je přesvědčena, že je třeba pokračovat v dokončování vnitřního trhu, především odstranit zbývající přechodná období na volný pohyb pracovních sil, a dále liberalizovat pohyb služeb (i když k tomu za českého předsednictví nedojde). Motto má ale dát i signál, že Češi si přejí Evropu otevřenou navenek, a to zvláště z hlediska dalšího rozšiřování. Praktickými kroky by mohlo být zrušení víz pro některé země západního Balkánu, které splňují technické požadavky EU, nebo udělení kandidátského statusu dalším žadatelům o členství, zřejmě Černé Hoře.

Do akej miery program a priority predsedníctva ČR v EÚ reflektujú historické faktory, t. j. že ČR bola v minulosti súčasťou sovietskeho bloku?

V praktické rovině to moc nevidím, nebo pouze částečně. V ekonomické oblasti sice táhne ČR za stejný provaz jako většina postkomunistických zemí, ale také jako Británie, Skandinávie nebo Nizozemsko. V oblasti vnějších vztahů je sice velký důraz na východní Evropu, což by se dalo vysvětlit historickými faktory, ale stejně tak na transatlantické vztahy. Historická zkušenost Česka s totalitou bude spíš reflektována v symbolických doprovodných akcích předsednictví – chystá se například výstava v Evropském parlamentu při příležitosti dvacátého výročí pádu železné opony.

Konzultovala ČR program svojho predsedníctva so štátmi V4? Ak áno, tak v akých oblastiach?

K žádné cílené koordinaci zde nedocházelo, alespoň o tom nevím. Dojednávání společného programu s Francií a Švédskem již bylo samo o sobě tak komplikované, že koordinace s V4 by skutečně byla nad síly české diplomacie. Nicméně zřejmě docházelo k pravidelnému informování o přípravě českých priorit na pravidelných setkáních V4.

Nedávno sa Európska komisia zaoberala problémami v slovensko-maďarských bilaterálnych vzťahoch. Myslíte si, že by sa malo v tejto otázke angažovať aj české predsedníctvo?

Pochybuji. Češi jsou poměrně skeptičtí k vystupování jako arbitři v bilaterálních otázkách, zvláště mezi členskými zeměmi. Dá se očekávat, že budou např. i v EU prosazovat, aby Slovinsko a Chorvatsko vyřešily své sporné otázky ohledně hranic mimo rámec přístupových rozhovorů. Navíc se dá argumentovat tím, že ke Slovensku nás pojí „zvláštní” vztah, a tudíž nemůžeme být úplně nezávislými mediátory.

Je šancou, aby sa Česko stalo v priebehu prvého polroka akýmsi „hovorcom” visegrádskej skupiny?

To záleží na tom, do jaké míry budou ostatní visegrádské země ochotné propůjčit mu tuto roli. Ale opět bych byl skeptičtější, vzhledem k předsednictví bude chtít Česko vystupovat co nejvíce nestranně a mluvit jménem co nejširšího počtu členských zemí, a ne jménem regionálního uskupení v rámci EU, byť pro Česko nejvýznamnějšího.

Akú úlohu bude počas predsedníctva ČR zohrávať otázka ľudských práv?

Hodnotově orientovaná diplomacie je dlouhodobou konstantou české zahraniční politiky a jako taková je zmíněna i v rámci třetí priority – Evropa ve světě. Dá se očekávat, že Česko se bude angažovat především v rovině zvyšování povědomí o této otázce, Ministerstvo zahraničí bude v březnu organizovat celoevropskou konferenci na toto téma. Praktické kroky budou záležet především na vývoji v klíčových zemích, které jsou v hledáčku Česka: Bělorusko, Kuba, Barma. Pozitivní je konstelace následujícího švédského předsednictví, které je rovněž tahounem v této oblasti. Za něj zřejmě dojde k hodnocení a možnému návrhu revize Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR).

Počas českého predsedníctva sa bude pripravovať aj summit Východného partnerstva. Aká je česká predstava o tejto štruktúre? Bude ČR podporovať jej inštitucionalizáciu? Do akej miery sa zmení jeho obsah v porovnaní s dokumentom z leta 2008?

Východní partnerství je původně česká iniciativa, ale protože jsme ji nedokázali dobře „prodat”, objevila se znovu pod švédsko-polskou hlavičkou. Česká republika podporuje rozvoj východního partnerství jako zvláštní subpolitiky v rámci Evropské politiky sousedství (ENP), což by formálně posvětilo její  rozdělení na jižní a východní dimenzi. Jestli ovšem existují nějaké představy, jak tuto iniciativu naplnit obsahem nad rámec původního dokumentu, na to si budeme muset počkat – možná na to dá odpověď až zmiňovaný summit.

Aký vývoj predpokladáte v oblasti vzťahov s Ruskom?

Česko bude zřejmě balancovat mezi proruským a protiruským křídlem k EU, i když současná vláda jednoznačně řadí ČR do druhé skupiny, a bude se snažit identifikovat průniky v postojích členských zemí, které by umožnily formulování dlouhodobější a strategičtější vize evropské politiky vůči Rusku. Mnoho bude záviset na tom, jak se podaří zvládnout současnou krizi s plynem, resp. koho případná monitorovací mise EU označí jako viníka současné situace. Negativní roli by mohla sehrát případná ratifikace smlouvy o protiraketové obraně v ČR za českého předsednictví. Na druhé straně očekávám, že klesající ceny energetických surovin a dopady ekonomické krize zmírní neoimperiální ambice ruské administrativy, která bude méně náchylná k možné konfrontaci s Evropskou unií.

Bude sa ČR usilovať o urýchlenie integrácie štátov západného Balkánu? Nepripravuje v tejto otázke nejakú zásadnejšiu iniciatívu?

Česko podporuje členství všech zemí západního Balkánu, ale realisticky si uvědomuje, že nyní je míč především na straně těchto zemí. Za českého předsednictví by se měl sejít summit ve formátu EU-západní Balkán, který by měl primárně povzbudit země regionu k reformám vyžadovaným ze strany EU. Konkrétní kroky během českého předsednictví by pak mohly zahrnovat zrušení vízové povinnosti pro občany Makedonie a možná Černé Hory. Pokud Komise vydá pozitivní stanovisko, mohla by Rada rozhodnout o kandidátském statutu Černé Hory a možná i stanovit datum zahájení rozhovorů. Přijetí přihlášky Srbska bude záviset především na plné spolupráci Srbska s ICTY, což v praxi znamená vydání Mladiće do Haagu. Otázek je hodně, ale proces je velmi postupný a pomalý a nelze tedy očekávat nějaké zásadní zvraty.

V minulosti sa stala prioritou českej zahraničnej politiky otázka energetickej bezpečnosti. Podnikne v tejto oblasti ČR počas svojho predsedníctva zásadnejšiu iniciatívu?

Hlavní iniciativou bude transkaspický summit. Ten by měl navázat dialog s potenciálními dodavateli plynu ze střední Asie a oblasti Kaspického moře a zajistit případné dodávky pro projekt plynovodu Nabucco, podporovaného Evropskou unií.

Predsedníctvo ČR v EÚ sa bude realizovať v podmienkach hroziacich predčasných volieb. Môže nestabilná situácia v parlamente ohroziť úspešný priebeh českého predsedníctva?

Vše záleží na tom, zda bude dodržena dohoda o příměří mezi koalicí a opozicí. Myslím ovšem, že riziko předčasných voleb není až tak velké, spíše si dovedu představit dohodu o tom, že volby se budou konat brzy po konci předsednictví. Koneckonců jedny volby budou stejně během předsednictví probíhat, a to do Evropského parlamentu. Ale ani volby během předsednictví nemusí znamenat katastrofu – v Itálii k tomu došlo například v roce 1996, i když zvládnout to v českých podmínkách by asi bylo obtížnější.

Bude na aktivitách predsedníctva ČR v EÚ participovať aj prezident Václav Klaus, známy svojím euroskepticizmom? Do akej miery môžu jeho priebeh ovplyvniť napäté osobné vzťahy medzi prezidentom a premiérom a ich odlišné postoje k európskej integrácii?

Jak jsem již řekl, role prezidenta republiky v předsednictví není úplně vyjasněná. V současnosti pozoruji ze strany vlády spíše snahu jej marginalizovat. Je jasné, že nebude na žádné Evropské radě ani na nejdůležitějších summitech, kterými jsou EU-Rusko a EU-USA. Možná mu vláda symbolicky přenechá nějaký menší summit, např. EU-Kanada. Může ale sehrát roli například v otázce ratifikace Lisabonské smlouvy, pokud ji znovu pošle k Ústavnímu soudu či se rozhodne protahovat ratifikační akt.

Do akej miery môže české predsedníctvo ovplyvniť prebiehajúca hospodárska kríza?

Už jej ovlivňuje, a to dost zásadně. Posune to priority v ekonomické oblasti – původní plán byl snaha o prosazení co největší liberalizace vnitřního trhu, což nyní bude mnohem obtížnější, celkově totiž velmi klesá chuť mnoha evropských zemí k otevírání vnitřního trhu právě kvůli krizi. Místo toho se Topolánek bude muset potýkat s tendencí mnoha zemí vrátit se k protekcionismu a větší intervenci do ekonomiky, což je mu dost proti srsti. Na druhou stranu ale může krize být i příležitostí – může pomoci moderovat debatu o tom, jak učinit evropskou ekonomiku konkurenceschopnější v globálním kontextu, což je jeden z hlavních cílů Česka.

V súvislosti s hospodárskou krízou sa objavili úvahy o možnom vstupe Islandu do EÚ, ktorý by sa údajne mohol prebehnúť veľmi rýchlo. Je možná počas českého predsedníctva takáto alternatíva? Nemohlo by to vyvolať negatívnu reakciu iných kandidátov, napr. Chorvátska alebo Turecka?

Islandská přihláška do EU v průběhu českého předsednictví je téměř hotová věc. Nicméně proces musí formálně projít standardními fázemi. V případě Islandu se skutečně bude jednat o technickou záležitost – jako členský stát Evropského hospodářského prostoru již Island přejal převážnou část evropského acquis, nepotýká se s problémy administrativní kapacity atd. Je to technická záležitost. Jediným kontroverzním tématem zřejmě bude rybolov a výlučná ekonomická zóna kolem Islandu – to byl také jeden z hlavních důvodů, proč Island prozatím do EU nevstoupil. Nemyslím, že by to vyvolalo negativní reakce ze strany Chorvatska a Turecka – v případě Islandu je jeho připravenost na členství více než zřejmá.

Prečo zlyhala misia ministra zahraničných vecí Karla Schwarzenberga pri sprostredkovaní prímeria v Gaze. Aký bol dôvod tohto debaklu?

Zdá se, že podmínky příměří, které zprostředkovala evropská mise vedená českým předsednictvím, neposkytly Izraeli dostatečné záruky, že toto skutečně povede k zastavení bojových aktivit Hamásu. Souvisí to zřejmě i s převládajícím skepticismem Izraele vůči EU. Kdyby se do krize mohly aktivněji vložit USA, mohla by situace vypadat jinak. Je to zvláštní, protože právě Česko má vztahy s Izraelem jako jednu ze zahraničněpolitických priorit, chce je povýšit v rámci ENP a zorganizovat první summit EU-Izrael. To bude možná v kontextu krize v Gaze obtížněji prosaditelné.